„Svět není nebezpečný kvůli zlým lidem, ale kvůli těm, kteří s tím nic nedělají.“
6. dubna 2010 v 12:59 | Patrik Čermák | PublikaceKomentáře
[1]: Vše co je šedivé, asi dobré nebude. Jasně, přiznejme si, zatím jsem nepoznal člověka, který by byl úplně "čistý" (teď nemluvím o svědomí). Také však neříkám, že takový neexistuje.
A bojovat? To rozhodně nechci. (Pak totiž děláme úplně to samé!) Vést dialog se mi jeví jako "nejplodnější". Hezká to představa, to ano. Ale co když na to druhá strana nepřistoupí? Zkoušejme to dál aneb obrana ANO, útok NE.
Na závěr dodávám je dvě přísloví Šalamounova, na které jsem náhodou narazil, a která by k tomuto tématu mohla být vhodná:
"Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje." (fragment)
"Kde schází jasný směr, lid upadá,
ve množství rádců je však záchrana."
No, záleží jak obranu chápeš, ale někdy je nejlepší (a jediná možná) obrana právě ten útok. Příklad: hokejový zápas, tým který se jen brání nikdy nemůže vyhrát, protože samozřejmě nedá branku, zato je tu velká pravděpodobnost, že jeho obrana jednou selže.
A s tím "čistým" člověkem právě souhlasím, já taky žádného ještě nepotkal, nicméně to je dáno tím, že život už takový je. Nežijeme v laboratorních podmínkách s přesně známými a předem rozdanými kartami. Je to složitý. Přál bych si samozřejmě aby to bylo tak jak říkáš a sám se proto něco snažím dělat, ale nemyslím, že se lze dostat do stavu 100% naplnění této myšlenky, už jen právě proto že lidé jsou různí.
[3]:Tak když jde o útok, už to není obrana :). (Ale uznávám, že někteří se „brání“ útokem.) Poměrně souhlasím s názorem mého vedoucího, že se zlem se nemá bojovat, nýbrž zlo se má eliminovat. Chci skórovat, ale ne násilně. Jasně, někdy je potřeba trochu „přitvrdit“, ale ne to hnát do extra krajností.
Tvrdím také, že třeba někdy dospějeme do bodu, kdy už nebudeme potřebovat zlo, abychom rozlišili, co je dobro. Je to totiž jediná „spásná“ cesta. Neříkám nehádat se a se vším souhlasit (to je zřejmé i z textu výše), ale jakoby vnitřně vědět, že to „k něčemu je“.
No, osobně bych (možná toporně) řekl, že život v nynějším světě už takový je. Mladý člověk přichází většinou na svět s ideami krásného, spravedlivého světa, a postupem času je také většinou velmi rychle vyváděn ze svého velkého omylu. Je potřeba ukázat, že dobro (pomoc, úcta, podpora, …) se vyplácí!
Dodal bych jen, že ani při opravdu exaktním a racionálním experimentování, dnes ještě pořád nemusíme hrát s přesně známými kartami. Hodně jsme se toho naučili, ale ještě více se toho budeme muset naučit.
To je chvályhodné, že se snažíš něco dělat, ale jak pravil někdo znalý: „Špatně se samotnému jde proti proudu“, nenech se však odradit.
Otázkou je, co považuješ za 100% naplnění myšlenky :). Úplná eliminace zla? Možná někdy v „daleké“ budoucnosti. Pro začátek bude asi nutné trochu „experimentovat“, mnoho směrovacích debat bude třeba. Ale toto vše je už na osobní diskuzi, protože pouze používáním jednotných slov bez vzájemné interakce jsme do jisté míry limitováni.
Děkuji za komentáře.
Musím souhlasit.
A především pak ta myšlenka, že "Je potřeba ukázat, že dobro se vyplácí!" by měla být základní nosnou ideou vyspělé společnosti.
Také díky za článek a názor.
,,Via Lucis" je zajisté krásná myšlenka, však ne uskutečnitelná, a kdyby byla nejsem si jist, zda-li bych k ní chtěl dojít. Touha po poznání je jistojistě důležitá, ovšem pouze pro některé, protože by bylo možné, že by se lidé vzdali svého povolání, své ruční, manuelní práce, která je velmi důležitá a která u nás, ve srovnání se západem, zůstává podhodnocená. Tím bychom se dostávali rychleji do situace, do které nyní spějeme přemrštěným počtem studujících. Dokáži si představit, že bych byl schopen vyrobit obuv či hudební nástroj či podříznout prase a pozdější upravení masa je mi zcela cizí. Zpět k dosažení šíření vzdělání od útlého věku. Věk, který míní zdě zmiňovaný freudismus, je vskutku příliš útlý. Řekl bych, že působení na takto stará dítka by vedlo spíše k odrazení většiny z nich. Malé procento by se zapálilo pro bádání, čímž by dle mého názoru přišlo o kus sebe, což by bylo na škodu věci. Otázka zní jak? Největší možnost formování dětí spočívá v rodině, samozřejmě vůle je důležitá a roli indiviua nechci podceňovat, ale člověk je velmi determinován svými kořeny a těmi jde velmi obtížně manipulovat. Myslím si, že větší nabídka vzdělání respektive možnosti k určité seberalizace sebereflexi apod. od nástupu do instituce mateřské školy či školy základní by byla vskutku vhodná. Dále otázka co je Dobro? Co je Lepší? Zda-li to je opak Zlý či něco podobného. je velmi nesnadná. (PS: Nevím, zda-li V.Havel byl první, ale je možná citace Joan Baez - We shall overcome. Od 6:30 je zde kousek česky -> http://www.youtube.com/watch?v=kKKAVNth0mE&feature=related)
[6]: Určitě, pokud chceme dál, musíme mezi praci dušení a fyzickou položit rovnítko. Dalo by se to shrnout: "Pluralitní společnost potřebuje pluralitní motivaci pro dosahování společných cílů."
Souhlasím také s tím, že základem je, resp. měla by být rodina.
Ano! Nabídka seberealizace je na mnoha místech vskutku mizerná. Na začátek bych si představoval alespoň lepší propagaci těchto možností (praktické projekty, stáže, soutěže, ...).
K otázce: "Co je dobro?" bych jen dodal. Myslím si, že velká většina z nás má v sobě něco, jako "morální kompas", díky němuž (ve větší či menší míře) ví, když se děje něco "špatného". V tomto směru je dobré zamyslet se nad Maslowovou hierarchií - abychom k tomu přihlíželi je potřeba posunu výše.
Jinak díky za komentář a video a vítám další diskuzi.





Velice pěkný článek a musím s ním souhlasit.
Mám však trochu odlišný názor s tím dobrem a zlem. Je to možná až hodně zjednodušeno, svět bohužel není černobílý, většina věcí/lidí spadá spíše do odstínů šedi. A je mnohdy poměrně složitý soudit, co je dobro a co už zlo. Stejně tak názory se mohou člověk od člověka lišit, a tím pádem najít už jen odpověď na základní otázku, co je dobro a co zlo, proti kterému máme bojovat, může být dost problém.